Exercicie se mohou konat na nejrůznějších místech. Klášterní celu je možné vyměnit třeba za stan v argentinském Gran Chacu.
Bůh je v argentinských horách nějak blíž, není to ten domestikovaný Bůh našich kostelů, našich sebevědomých kázání, …, Bůh, o kterém hlasatelé zasvěceně vysvětlují, co si přeje a co si nepřeje. Bůh argentinských nocí je Bůh mnohem tajemnější, nesmírnější, mocnější, Bůh, na němž závisí přežití a nepřežití. Teprve v naprosté samotě v horách poutník pochopí, co znamená, že v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, dýcháme jej.
Není nutné objet půl zeměkoule, aby člověk potkal Boha, toho skutečného, ne jen naše představy o něm, které se nechtějí vydat za rámec naší pohodlné náboženské praxe. Boha můžeme potkat v nesmyslném a nepochopitelném utrpení našich bližních, někdy i zdánlivě krutého a nespravedlivého. Boha se můžeme dotknout ve chvílích nejhlubší samoty (srv. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“) Ve chvílích našich tolikrát opakovaných pádů a selhání chápeme, proč se Adamovi nechtělo chodit Bohu na oči v rajské zahradě ve chvíli poznání vlastní hříšnosti („Bál jsem se že jsem nahý“).
Modlitba argentinských nocí nám nabídne také meditaci o spojených nádobách světa a důležitosti modlitby jeden za druhého, zamyšlení o zážitkovém křesťanství a důležitosti dělat věci nejen když mne baví, o mladých lidech jejichž víra se zasekla někde za přípravou na první svaté přijímání, o tom, co si o křesťanech myslí tento svět a jací jsou doopravdy.
Jakoby mimochodem tato knížka prověří pevnost a pravdivost našich představ o Bohu a našeho vztahu k němu, neváhá rozbít to falešné, aby se v hloubi vynořilo skutečné hledání a žízeň po Bohu, víra dospělých která odhodí víru dětí a vše dětské, víra, temná, nahá a studená, víra v Boha, která si už neklade na Boha žádné podmínky, která se nebojí ptát a pochybovat.
Teprve potom, jakoby na dalším levelu, se znovu objevuje poznání, že Bůh krom své lásky potřebuje ještě těch našich pět chlebů, a když láska nás lidí není, tak se celý svět tažený k sobě křivolakými silami nenávisti začne přitahovat, až se smrští do původního chaosu nic, tehdy když nenávist převáží nad láskou, a pohádky se velmi pletou v tom, že dobro nakonec vždycky zvítězí, protože konec je otevřený.
Věřím, že láska je pro Boha tak důležitá věc, že kvůli dvěma lidem může Bůh stvořit celý vesmír s galaxiemi a kvasary a hvězdokupami, a že když láska nás lidí pomine, tak že jej může srolovat jako plány, pozhasínat hvězdy a jít domů, neboť důvodem stvoření je láska.
Život každého má nekonečnou hodnotu. Vesmír byl stvořen kvůli mne. Vesmír byl stvořen kvůli tobě. Vesmír byl stvořen kvůli každému z jednotlivých lidí, kvůli každému občanu této planety jednotlivě, a když nebudeme milovat, důvod jeho existence pomine. Kolikrát slyšíme z kazatelen, jak život člověka má nekonečnou hodnotu, ale když bychom to domysleli, začali bychom si snad konečně a doopravdy vážit sami sebe, svého času a své modlitby.
Modlitba argentinských nocí, Katolik.cz
