Audioknihy nejsou produktem posledních let, jak mnozí mylně předpokládají. Jejich začátky sahají až do 19. století a na své cestě k modernímu provedení si prošly mnohými změnami. Vše začalo v roce 1877, kdy Thomas Alva Edison vynalezl mechanické zařízení na nahrávání a reprodukci zvuku – fonograf. Jedním z Edisonových záměrů při tvorbě fonografu byla i reprodukce knih pro nevidomé - jako první nahrávka posloužila načtená říkanka „Mary měla jehňátko”. V roce 1888 nezávisle na něm rozvíjel německý vědec Emile Berliner přístroj, který by k záznamu nepoužíval válec, ale desky.
Na přelomu 19. století se začaly prodávat první nahrávky s mluveným slovem. Na každý válec se vešly přibližně 4 minuty záznamu, což značně omezovalo možnost je použít na reprodukci celých knih. To se nezměnilo ani poté, co se kapacita zvýšila na 12 a později „až“ na 20 minut.
V Británii probíhaly ve 20. letech minulého století testy pod záštitou Institutu pro nevidomé (Royal National Institute for the Blind – zkráceně RNIB), které měly za úkol zkoumání způsobů zpřístupnění knih zrakově postiženým. Jedním ze zkoumaných objektů byly i v budoucnu tak populární LP desky.
První řádný zlom ale přišel až v letech třicátých, a to v Americe: Americká společnost pro nevidomé (American Foundation for the Blind, zkráceně AFB) a Knihovna pro nevidomé (Library of Congress Books for the Adult Blind) společnými silami založily program „mluvících knih”, tedy „Talking Books Program”. Hlavními cíli tohoto programu bylo zpřístupnění knih veteránům 1. světové války a jiným zrakově postiženým jedincům. První testování proběhlo v roce 1932 a lidé si tak mohli poslechnout třeba báseň Edgara A. Poea – Havran.
V roce 1934 oficiálně vešly do oběhu první nahrávky, nechyběla mezi nimi samozřejmě Bible. K dispozici byly také Deklarace nezávislosti, některé Shakespearovy sonety nebo knihy Rudyarda Kiplinga.
V Británii se první „mluvící knihy“ objevily o rok později, konkrétně dne 7. listopadu 1935.
Do roku 1937 už bylo mezi nevidomými v oběhu asi 1000 přehrávačů LP desek.
„Mluvící knihy” se v dalších letech prodávaly výhradně na LP deskách. Ty byly distribuovány do školních archivů a knihoven. Audioknihy se však zatím netěšily všeobecné popularitě.
V roce 1960 byl v Británii představen nový přehrávač, Mark 1, který jako první pracoval s magnetickou páskou. Magnetické pásky byly kotouče, které sice nabízely mnohem větší flexibilitu a menší pravděpodobnost zničení než LP desky, ale nevidomým se s nimi špatně zacházelo. Pásky se musely manuálně navíjet. Kotouče byly navíc tak velké a těžké, že je anglická pošta odmítala doručovat se zbytkem zásilek.
Pro audioknihy tak byl největším přínosem až vznik audiokazet: v roce 1966 přišla britská RNIB s přehrávačem Mark IV. Ten místo kotoučů přehrával kompaktní audiokazety (MC = Music Casette). Audiokazety se těšily velké popularitě mezi nevidomými posluchači, a nejen mezi nimi.
V 70. letech minulého století nastaly dvě zásadní změny ve způsobu přehrávání zvuku, které se postaraly také o rozkvět audioknižního průmyslu: Společnost Sony uvedla na trh přenosný přehrávač audiokazet, jemuž dala příznačné jméno Walkman (walk=chodit, man=člověk). Ten umožňoval poslouchání zvukových nahrávek kdykoli, i během chůze. Ve stejnou dobu byly ve většině nových aut instalovány kazetové přehrávače. Lidé konečně mohli na cestách poslouchat co se jim líbilo.
S devadesátými lety začala popularita audiokazet postupně upadat. Na trh se dostaly kompaktní disky (CD) a okamžitě si získaly své místo i v distribuci mluveného slova. Komplikací však nadále zůstávalo, že mnohé knihy zabraly kvůli své kapacitě až několik disků. Začalo tudíž vycházet velké množství zkrácených děl. Tento problém měl vyřešit německý tým firmy Fraunhofer-Gesellshaft v čele s Karlheinzem Brandenburgem a dne 26. listopadu 1996 si Brandenburgův tým po počátečních problémech registroval v USA patent na soubory s příponou mp3. Od té doby je Karlheinz Brandenburg často nazýván „otcem mp3-ky”.
Mp3 soubory umožnily nahrát na kompaktní disky větší množství zvuku. Zkrácené verze audioknih byly postupně nahrazovány plnohodnotnými a nezkrácenými knižními nahrávkami.
Začátek nového tisíciletí s sebou, hlavně díky rozmachu internetu, přinesl nové možnosti, například download bez nutnosti nákupu fyzického nosiče. Průkopníkem v tomto oboru se stala dceřiná společnost amerického Amazonu s názvem Audible.
Největší boom digitálních služeb přišel v roce 2005. Mezi lidmi se poprvé ve větší míře rozšířily tzv. chytré telefony a hlavně všudypřítomné rychlé 3G mobilní připojení k internetu.
Zajímavým milníkem posledních let je rok 2014, kdy vznikla první škola vyučující umění i technologii produkce audioknih – Deyan Institute of Vocal Artistry and Technology (zkráceně DIVA).
Zdroj: blog.audiolibrix.cz (upraveno)
